Zkusíme si vyslovit obě varianty u každé z těchto souhlásek a přitom si pozorně uvědomit, jak je vyslovujeme. Vyslovíme-li b-v, k-ch a p-f, pozorujeme, že u každé z těchto dvojic máme podobné postavení mluvidel a nápadný rozdíl je v tom, že první hlásku vyslovíme jakoby nárazem (prudkým vyražením vzduchu po uvolnění nějakého uzávěru – mezi rty nebo skulinou
Pro účely pravopisu se české souhlásky (resp. jim odpovídající písmena) rozlišují na měkké, tvrdé a obojetné. V domácích slovech se po tvrdých souhláskách píše vždy „tvrdé“ y/ý, po měkkých souhláskách vždy jen „měkké“ i/í. Po obojetných souhláskách může následovat jak „měkké“ i/í, „tvrdé
ZmIDLl.